DĚTI VERSUS DOSPĚLÍ aneb HRAD VERSUS 2+KK

Na začátku naší životní pouti se všichni podobáme velkému středověkému hradu. Narodíme se a máme v sobě mnoho komnat, sálů a pokojíčků, které jsou nám vlastní a přirozené. Když jsme děti, používáme celý svůj hrad, všechny jeho místnosti. V každé místnosti prožíváme radost. Žádná místnost nám nepřipadá nebezpečná. Vše je tak, jak má být. A pak to přijde! Dostaneme se do rukou rodičů, učitelů, vychovatelů a společnosti. A donekonečna slyšíme: "Nezlob" "Neodmlouvej" "To se nedělá" "Přestaň" "To se nehodí".... A tak, abychom potěšili ostatní, postupně místnosti ve svém hradě zavíráme a vzdáváme se částí sebe samých. A když jsme pak dospělí, ztrácíme svůj hrad a stěhujeme se do 2+KK. Postupem času zapomeneme, že jsme vlastnili velký středověký hrad a navrch k tomu zapomeneme, že jsme zapomněli.